Zimní moře

Tak dnes v rýchlosti trochu romantiky na noc.

Zimní moře

Ja a nejaká tá romantika k sebe vôbec nepasujeme. Ale na blogu maminky Sabiny som objavila túto knižočku, ktorá ma zaujala svojou anotáciou, pretože obálka mi veľmi nie je po chuti, a tak som sa do nej hneď pustila.

"Sen, který se mi v noci zdál, už bude dávno ztracený. Nebylo to k ničemu.

Ale když jsem pustila počítač a mé prsty se dotkly klávesnice, sama sebe jsem překvapila. Nakonec se mi nerozplynul. Byl tam, úplně celý, a jak jsem popisovala všechny detaily, vzpomněla jsem si, jak se mi zdál. Něco takového se mi za všechna tá léta, co jsem psala, ještě nestalo. Měla jsem pocit... tedy, jak jsem řekla Jane, takový pocit jistě zažívá médium, když se spojí s mrtvým. 

Příbeh tryskal z mého podvědomí jako snadný, rychlý proud."  

O knihe

Dej sa odohráva v dvoch časových rovinách, čo ako som už spomínala, ja milujem, takže aj kvôli tomu som po knihe siahla.

Úspešná spisovateľka historických románov Carrie prichádza do Škótska, kde sa chce pustiť do novej knihy o jakobitskom povstaní. Aby sa dokonale vedela vcítiť do svojich postáv, rezervuje si malý domček na samote, s výhľadom na smutné, čierne more, ktorý patrí príjemnému vdovcovi Jimmovi. Pri svojej práce sa zoznámi aj s jeho dvoma synmi, voľnomyšlienkárovi a večnému vetroplachovi Stewartovi a neustále vážnemu učiteľovi histórie Grahamovi a obom mladíkom sa mladá spisovateľka okamžite zapáči. Okrem zmätku v duši kvôli dvom nápadníkom, musí riešiť aj neznámy hlas v jej hlave, ktorý sa jej stále naliehavejšie začína ozývať. 

A Carrie nemá na výber, len si sadnúť za počítač a písať slová, ktoré jej diktuje žena z minulosti, ktorá túži svetu rozpovedať svoj príbeh.

Druhá časová rovina sa odohráva v sedemnástom storočí počas jakobitského povstania, kde sa pár prívržencov snaží dosadiť naspäť na trón škótskeho kráľa Jakuba, ktorý mu bol odňatí parlamentom, a dosadený britským kráľom Viliamom III. V týchto búrlivých časoch prichádza, po smrti svojej sestry, mladučká Sofia na hrad Slains, kde sa v tajnosti pripravuje spiknutie na návrat kráľa Jakuba. Tu sa zamiluje do mladého vojaka Moraya, s ktorým sa v tajnosti civilne zosobáši. Avšak blížiace sa povstanie donútia vojaka odísť do vojny a Sofia ostáva na hrade sama s malým, ukrývajúcim tajomstvom.  

Názov: Zimní moře

Autor: Susanna Kearsleyová 

Vydavateľstvo: Ikar

Počet strán: 496

"V létě sem chodívala často, protože právě tady na tom písku cítila nejsilnejší to pouto, které ji spojovalo s Morayem. Nacházela útěchu v myšlence, že každá vlna, která se valila na břeh, putovala z pobřeží Francie, aby před ní na pláži roztřískla svou pěnu a pak se v nevyhnutelném rytmu přílivu a odlivu vracela zpátky a dotkla se země, po které kráčel Moray. Tá nepatrná, ale živá představa ji posilovala během dlouhých dnu, kdy upínala oči k širokému horizontu, aby zahlédla rychle se přibližijíci plachty."

Moja mienka

Dej sa odohráva na základe skutočných udalostí, iba hlavné postavy sú domyslené a dokreslené, avšak veľmi sympatické, a príjemné. A hoc sú v knihe detailne opísané udalosti zo spomínaného jakobitského povstania, kniha nie je vôbec nudná. Teda, ale ja históriu milujem, a stále sa rada dozviem veci, o ktorých som nemala ani poňatia.

A k tomu utajovaná láska, milé dialógy, i trochu tajomna, kde sa hlavnej hrdinke prihovára žena, ktorá je už pár storočí mŕtva.  

Kniha neobsahuje zbytočné opisy, avšak vďaka kvetnatým opisom autorky som mala naozaj pocit, že sa prechádzam po čiernych múroch zrúcaniny, počujem šumenie vĺn tmavozafarbeného mora, a vo vlasoch sa mi pohráva chladný, severný vietor.

Obálka knihy nahovára, že kniha je príliš romantická, neskutočne presladená, až lepkavá. Popravde aj bola, ale nie takým tým spôsobom ľúbi ma, neľúbi ma i keď by sa to na prvý pohľad mohlo zdať. Dokonca som nenašla ani tie trápne scénky, pri ktorých mi v iných knihách naskakujú zimomriavky, alebo mám chuť hodiť knihu do kúta a rituálne spáliť. Práve naopak, dej ma neustále nútil ísť ďalej a chcela som sa dozvedieť, ako to všetko skončí. 

"Po soumraku už nezbyl nikdo než on, kdo čelil temnotě a křiku, které značilo zabíjení a okrádaní zraněných vojaku, co ještě žili. Ležel jako mrtvý, bojoval svou bitvu s deliriem, ale přesto cítil, jak se jeho těla plíživě zmocňuje chlad. Občas ho napadlo, že je určite mrtvý, a pak se zhluboka nadechl, aby mu bolest prozradila pravdu. A jednou zavřel oči a na okamžik byl zpátky na Slainsu vedle Sofie, ležel v posteli vedle jejího těla a hřál ji. Bylo to tak skutečné, že cítil její dech, a pokusil se přitisknout si ji ještě blíž, ale temnota ho stáhla zpátky a on se celý roztřesený probral."

Odporúčanie

Kniha sa číta naozaj veľmi ľahko, je to príjemné osvieženie v horúcich letných dňoch. Určite spríjemní aj dovolenku pri mori, či v tieni stromu na záhrade i na balkóne s vyloženými nohami. Avšak, ak ti kúsok historických faktov nerobí problémy. V opačnom prípade by ťa reči o jakobitskom povstaní mohli trochu nudiť. No nikdy nezaškodí dozvedieť sa niečo z minulosti, no nie? 

Úrývok z knihy na záver

"V létě je na něj příjemný pohled, ale v prosinci nám ukazuje jinou tvář, tu, na niž se nerada dívam."

Přikývl: "Není melancholičtejší pohled než na zimní moře, protože nám říká, že jsme opravdu na konci roku a všechny dny už uplynuly, dny radosti a smutku, které se už nikdy nevrátí." Obrátil k ní pohled a usmál se. "Ale tak se roční období sřídají a tak to příroda zařídila. Pole musí ležet ladem a práci musí na chvíli přestat zpívat, to, co roste, musí zahynout a v tichosti ležet po sněhem, stejně jako zimní moře musí nasadit na tú tvář bouří, smrti a ztroskotaných nádějí, tvář, která se vám tak nelíbí. Tak to na světe chodí, a až budete starší, děvče, stejně jako já, snad to budete i vítat."